Adam Holý
String Theory
14/4/2011 - 5/6/2011

Adam Holý is one of the few Czech artists, who do not differentiate between high and low art. He flows between genres with virtuosity and does not compromise in his work. Maybe this is the reason why he achieved a tour de force on the Czech scene: he gained recognition and respect in the entire range of his activities, be that fashion and advertising photography or art. In his portfolio, photos of nonchalant negligence coexist with highly artificial compositions, B-level aesthetics with romanticizing scenes, and animal eroticism with sophisticated quotations of other art works. His self-proclaimed interest in mysticism, the latest physical theories, and sculpturesque feminine silhouette represent the unifying element of his visual style.

Just as his work flows between the two extremes, also the title of this exhibition can be explained ambiguously. String Theory is a technical term related to the theory of EVERYTHING, one of the best-known yet still experimentally undocumented theories. It congenially combines the two fundamental physical findings that contradict each other to a certain degree ? Einstein?s general theory of relativity and quantum mechanics. According to the superstring theory the nature has not been built from elementary zero-sized particles, but from vibrating one-dimensional strings and the universe has ten instead of the usual four dimensions, one time dimension and nine spatial ones. Holý focuses his photographs through the prism of this physical theory. The object of his fascination is the spatial dimensions that this theory has given us and that cannot be observed with a naked eye. As cubistic painters analyzed the fourth dimension, he studies the world as a basic object in the shape of a string. Its vibrations arise from his photos like ectoplasm from the negatives of the photographers who flirt with spiritualism. It is not a result of an elaborate postproduction. He distills seemingly negligent photos taken in the different parts of the world (Mexico City, New York, Liberec) and oscillating on the verge of amateur snapshots, through the optics of an ecstatic man whose view around the world has been overshadowed by much more enticing destination ? transcendence.

In the collocation ?string pants? the meaning of ?string? gains completely different and rather spicy flavor. And Adam Holý studies mystics as passionately as feminine beauty. He is enticed by extraordinary well-developed models as well as tasteful (tasteless) sacred articles, the product of non-allegorical folk piety, by gold from the museum or the rhinestone he touches with the flashlight of his camera just to be sure, or in other words by simple objects entirely appealing to the basic instincts of human beings. All of this results in highly sensual photographs that seemingly contradict his proclaimed status of a contemplative artist. But if we take into account that many mystics have experienced ecstasy through trivial staring at a shining tin bowl, brightly reflecting the sun at noon, instead of through persistent spiritual exercises, we cease to perceive Adam?s photos superficially.

Jolanta Trojak

Adam Holý
String Theory
14/4/2011 - 5/6/2011
Adam Holý je jedním z mála českých umělců, který neřeší rozdíly mezi vysokým a nízkým uměním. Bravurně lavíruje mezi žánry, aniž by ve své tvorbě dělal jakékoli kompromisy. Možná právě proto se mu na konzervativní české scéně podařil husarský kousek: ve všech odvětvích své práce se těší uznání a respektu. Ať už se jedná o módní a reklamní fotografii nebo volnou tvorbu. V jeho portfoliu tak koexistují snímky nonšalantní nedbalosti s vysoce artificiálními kompozicemi, béčková estetika s romantizujícími záběry nebo živočišná erotika se sofistikovanými citacemi uměleckých děl. Sjednocujícím prvkem jeho vizuálního stylu je proklamovaný zájem o mystiku, nejaktuálnější fyzikální teorie a o sošně stavěnou ženskou siluetu.

Stejně jako se jeho tvorba pohybuje mezi dvěma extrémy, můžeme si i název výstavy vyložit dvojsmyslně. String Theory je terminus technicus vztahující se k jedné z nejznámějších, ale zároveň dosud experimentálně nedoložených teorií VŠEHO. Kongeniálně slučuje dva stěžejní fyzikální objevy, které si do jisté míry protiřečí, a to Einsteinovu obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku. Podle teorie superstrun je příroda vystavěna nikoli z elementárních částic nulových rozměrů, nýbrž z vibrujících jednorozměrných strun a Vesmír má místo obligátních čtyř dimenzí dimenzí deset, jednu časovou a devět prostorových. Prizmatem této fyzikální teorie Holý ostří své snímky. Prostorové dimenze, o něž nás tato teorie obohatila, a které jsou přímému pozorování nedostupné, jsou tím, co jej fascinuje. Stejně jako malíři kubismu analyzovali čtvrtý rozměr prostoru, zkoumá svět jako jeden základní objekt ve tvaru struny. Její vibrace se na jeho snímcích zjevují stejně jako ektoplazma na negativech fotografů koketujících se spiritismem. A není to výsledek pracné postprodukce. Jakoby ledabyle pořízené momentky z různých koutů světa /Mexico City, New York, Liberec/ oscilující na hraně amatérských snapshotů, destiluje skrz optiku extatika, kterému pohled na okolní svět zastínila mnohem lákavější destinace ? transcendentno.

V anglickém spojení string pants ovšem získává význam slova string zcela jinou, pikantnější příchuť. Adam Holý totiž stejně náruživě studuje mystiku i ženskou krásu. Podobně jako mimořádně zdařile vyvinuté modelky jej pokouší i /ne/vkusné devocionálie, které jsou produktem nijak jinotajné lidové zbožnosti, muzejní i kočičí zlato, jehož lesk ještě pro jistotu olízne bleskem svého přístroje, tedy objekty veskrze prvoplánové, působící na bazální pudy jednotlivce. Výsledkem jsou vysoce senzuální fotografie, jež se naoko tlučou s proklamovanou polohou kontemplativního umělce. Pokud ovšem vezmeme v úvahu fakt, že řadu mystiků nepřivedla k extázi urputná duchovní cvičení, nýbrž banální zírání na lesknoucí se cínovou mísu, která s velkým jasem odrážela polední Slunce, přestaneme Adamovy snímky vnímat povrchně.

Jolanta Trojak

Adam Holý
String Theory
14/4/2011 - 5/6/2011

Adam Holý is one of the few Czech artists, who do not differentiate between high and low art. He flows between genres with virtuosity and does not compromise in his work. Maybe this is the reason why he achieved a tour de force on the Czech scene: he gained recognition and respect in the entire range of his activities, be that fashion and advertising photography or art. In his portfolio, photos of nonchalant negligence coexist with highly artificial compositions, B-level aesthetics with romanticizing scenes, and animal eroticism with sophisticated quotations of other art works. His self-proclaimed interest in mysticism, the latest physical theories, and sculpturesque feminine silhouette represent the unifying element of his visual style.

Just as his work flows between the two extremes, also the title of this exhibition can be explained ambiguously. String Theory is a technical term related to the theory of EVERYTHING, one of the best-known yet still experimentally undocumented theories. It congenially combines the two fundamental physical findings that contradict each other to a certain degree ? Einstein?s general theory of relativity and quantum mechanics. According to the superstring theory the nature has not been built from elementary zero-sized particles, but from vibrating one-dimensional strings and the universe has ten instead of the usual four dimensions, one time dimension and nine spatial ones. Holý focuses his photographs through the prism of this physical theory. The object of his fascination is the spatial dimensions that this theory has given us and that cannot be observed with a naked eye. As cubistic painters analyzed the fourth dimension, he studies the world as a basic object in the shape of a string. Its vibrations arise from his photos like ectoplasm from the negatives of the photographers who flirt with spiritualism. It is not a result of an elaborate postproduction. He distills seemingly negligent photos taken in the different parts of the world (Mexico City, New York, Liberec) and oscillating on the verge of amateur snapshots, through the optics of an ecstatic man whose view around the world has been overshadowed by much more enticing destination ? transcendence.

In the collocation ?string pants? the meaning of ?string? gains completely different and rather spicy flavor. And Adam Holý studies mystics as passionately as feminine beauty. He is enticed by extraordinary well-developed models as well as tasteful (tasteless) sacred articles, the product of non-allegorical folk piety, by gold from the museum or the rhinestone he touches with the flashlight of his camera just to be sure, or in other words by simple objects entirely appealing to the basic instincts of human beings. All of this results in highly sensual photographs that seemingly contradict his proclaimed status of a contemplative artist. But if we take into account that many mystics have experienced ecstasy through trivial staring at a shining tin bowl, brightly reflecting the sun at noon, instead of through persistent spiritual exercises, we cease to perceive Adam?s photos superficially.

Jolanta Trojak

Adam Holý
String Theory
14/4/2011 - 5/6/2011
Adam Holý je jedním z mála českých umělců, který neřeší rozdíly mezi vysokým a nízkým uměním. Bravurně lavíruje mezi žánry, aniž by ve své tvorbě dělal jakékoli kompromisy. Možná právě proto se mu na konzervativní české scéně podařil husarský kousek: ve všech odvětvích své práce se těší uznání a respektu. Ať už se jedná o módní a reklamní fotografii nebo volnou tvorbu. V jeho portfoliu tak koexistují snímky nonšalantní nedbalosti s vysoce artificiálními kompozicemi, béčková estetika s romantizujícími záběry nebo živočišná erotika se sofistikovanými citacemi uměleckých děl. Sjednocujícím prvkem jeho vizuálního stylu je proklamovaný zájem o mystiku, nejaktuálnější fyzikální teorie a o sošně stavěnou ženskou siluetu.

Stejně jako se jeho tvorba pohybuje mezi dvěma extrémy, můžeme si i název výstavy vyložit dvojsmyslně. String Theory je terminus technicus vztahující se k jedné z nejznámějších, ale zároveň dosud experimentálně nedoložených teorií VŠEHO. Kongeniálně slučuje dva stěžejní fyzikální objevy, které si do jisté míry protiřečí, a to Einsteinovu obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku. Podle teorie superstrun je příroda vystavěna nikoli z elementárních částic nulových rozměrů, nýbrž z vibrujících jednorozměrných strun a Vesmír má místo obligátních čtyř dimenzí dimenzí deset, jednu časovou a devět prostorových. Prizmatem této fyzikální teorie Holý ostří své snímky. Prostorové dimenze, o něž nás tato teorie obohatila, a které jsou přímému pozorování nedostupné, jsou tím, co jej fascinuje. Stejně jako malíři kubismu analyzovali čtvrtý rozměr prostoru, zkoumá svět jako jeden základní objekt ve tvaru struny. Její vibrace se na jeho snímcích zjevují stejně jako ektoplazma na negativech fotografů koketujících se spiritismem. A není to výsledek pracné postprodukce. Jakoby ledabyle pořízené momentky z různých koutů světa /Mexico City, New York, Liberec/ oscilující na hraně amatérských snapshotů, destiluje skrz optiku extatika, kterému pohled na okolní svět zastínila mnohem lákavější destinace ? transcendentno.

V anglickém spojení string pants ovšem získává význam slova string zcela jinou, pikantnější příchuť. Adam Holý totiž stejně náruživě studuje mystiku i ženskou krásu. Podobně jako mimořádně zdařile vyvinuté modelky jej pokouší i /ne/vkusné devocionálie, které jsou produktem nijak jinotajné lidové zbožnosti, muzejní i kočičí zlato, jehož lesk ještě pro jistotu olízne bleskem svého přístroje, tedy objekty veskrze prvoplánové, působící na bazální pudy jednotlivce. Výsledkem jsou vysoce senzuální fotografie, jež se naoko tlučou s proklamovanou polohou kontemplativního umělce. Pokud ovšem vezmeme v úvahu fakt, že řadu mystiků nepřivedla k extázi urputná duchovní cvičení, nýbrž banální zírání na lesknoucí se cínovou mísu, která s velkým jasem odrážela polední Slunce, přestaneme Adamovy snímky vnímat povrchně.

Jolanta Trojak