Everything is erotic, isn't it? retorted Adam Holý in his questioningly innocent manner, when I asked him what connects his lightly ruffled nature photographs with nudes taken in the style of amateur S&M production. Eroticism, like an anagram of vitality, is nothing really new in photography. Edward Weston photographed peppers and toilets instead of women; Helmut Newton, on the contrary, photographed women to appear as if made by Audi. Adam Holý tries to find a Grand Unified Theory.

Holý is one of the most interesting fashion and style photographers in Prague. But for him, it's not enough; photography is a sort of refined gluttony. As such, he is permanently driven to ask which of his pictures are really usable, and even more precisely: when, how and (above all) where? The non-problematic migration of his shots between high and low, between craftsmanship and spontaneity, makes the whole of his work an interesting study of diffusion and the mutual influence of the artist's free and commercial work.

Holý gets inspiration wherever possible: Wolfgang Tillmans and Jürgen Teller, as well as Nan Goldin, Terry Richardson, but also František Drtikol or Karel Ludwig, and even the romanticizing (and also painterly) influence of the group Bratrstvo (Brotherhood). Holý not only builds on their foundations, but also confronts them. He adores genres, he loves to play with them and he relishes diving deeply into them. A profound symbolism of religious motifs and references to old painting follow from this, but along side, we find a playful exploitation of the amateur snapshot style, which should help Holý to shake off professional ennui. But all the arrangements (whether confessed or not) are under strict control, at least from the perspective of the final selection.

As Holý proudly admits, photography is about unveiling; the rest is just idle chatter. He simply takes shots because he must. He shoots - in the true sense of the word - in the way the angry young post-war photographers projected themselves, both barbarously and romantically. Photography as a straightforwardly sensuous activity, full of desire and discreet violence - an authentic expression of a enchanted machismo.

Pavel Vančát - Fotograf magazine

Adam Holý dospěl do věku, kdy už fotografoval takřka všechno, co existuje. Teď chce, zdá se, fotografovat samotnou existenci. A ani jí vlastně nechce fotografovat, spíš jen nechat proudit. Samozřejmě to nakonec někdo musí vybrat, probrat a pověsit. Ale to Adama tolik netrápí.
Adam značnou část letošního roku strávil na cestách, v jižní i severní Americe, ale i všemožně jinde. Přesná místa nejsou vlastně podstatná, důležitá je odtrženost. Tou se nechává unášet, aby z ní destiloval nové světy, zahalené mystikou a možností překročení.
Když jsme s Adamem debatovali nad výběrem fotografií z několika set negativů, vyjádřil přání, aby snímky vypadaly tak, jakoby je nikdo nefotil, jakoby vznikly spontánně samy od sebe, bez čočky a spouště, ba dokonce bez lidského přičinění. Tato nedosažitelná maxima je možná dobrým klíčem k výstavě, která by se měla v ideálním případě ukazovat a prezentovat sama, jen pomocí oscilace mezi náznakem příběhu a tajemnou atmosférou. Název výstavy vymyslel Adam s pomocí sv. Jana od Kříže. Zbývá jen ji pověsit relativně rovně.

Adam Holý came to the age when he has photographed almost everything existing. Now his aim is to shoot the very existence, at least it seems like it. And he even does not really want to shoot, rather just let it flow. Of course, someone has to choose, discuss, and hang it then.
Adam has spent a significant part of this year traveling, mostly in South and North America .The exact locations are not really substantial, important is the estrangement. Adam lets himself be drifted away in order to distill new worlds, shrouded in mystique and possible transcendence.
When we discussed with Adam the selection from several hundreds of negatives, he expressed the wish that the pictures would look as if they were actually taken by no-one, as if they arose spontaneously by themselves, without a lens or a shutter, or even without any human involvement. This unattainable maximum may possibly be a good key to the show, which should ideally appear and present itself just through the oscillation between a shady story and questionable atmosphere. The title of the exhibition Adam invented with the help of St. John of the Cross. It?s all about to hang it relatively straight.

Pavel Vančát

Adam Holý (1974) je fotograf, jehož práci nelze přehlédnout. Spolupracuje s časopisy Hype, Živel, Elle, Blok, Creativity-New York a volně se pohybuje na širokém poli módní fotografie. Kráčí sebejistě v jeho centru a pochoduje bez jakékoliv frustrace i na jeho okrajích, kde začíná ono ?velké umění?. Má svůj specifický, vytříbeně pokleslý vkus a osobitý styl. Adamův přístup k fotografii je čistý, syrový a radostně instinktivní. Narozdíl od jiných módních fotografů, kteří realitu rozvážně aranžují, se spoléhá většinou na náhodu a profesionální neplánovanost. Rád si hraje a improvizuje. Důležitým tématem jeho prací jsou portréty - ženská krása viděná silným a zároveň něžným maskulinním pohledem. Do prostoru galerie Jelení připravil autor cyklus fotografií nazvaný Zjevení (Revelation). Uvozující sekvenci představují dva snímky s helikoptérami prolétávajícími za bezlistými stromy v městském parku. Na obrazech dominuje bílá barva mléčného a abstarktního nebe. Snímky jsou zajímavé svou imaginární neúplností. Jde tu o jakési denní snění s účinky hypnotické sugesce a o určitý předobraz či prolog k početnějšímu cyklu menších snímků. Ty působí na první pohled jako fotografická hádanka a zároveň mají dokumentární charakter deníkového nebo amatérského záznamu. Fotografie byly pořízeny při návštěvě Augustiniánského kláštera Svatá Dobrotivá v Zaječově. Klášter tohoto řádu, první svého druhu u nás, byl založen v roce 1262 na základě zjevení Panny Marie, na místě zvaném Ostrov, které je místem každoročních poutí. Cyklus fotografií byl nasnímán právě v tomto skalním a klaustrofobním prostoru, kam byla poměrně nedávno nainstalována za sklem poněkud kýčovitá mohyla ve tvaru jehlanu ? jako připomínka zjevení. Objekt i celá potemnělá scéna s reflexemi na skleněné desce působí zlověstně okultisticky a nepřipomíná zcela místo zázraku nebo čirého spirituálního zdroje. Obrazy jsou podobně neúplné, podivné a démonické. Adama Holého devocionální estetika již dlouhodobě přitahuje. Není to rozhodně pravověrný symbolista - spíše dekadentní poutník s hlubokou úctou k erotu a tvůrce schopný originálních významových hříček a relativizace hodnot.

Michal Pěchouček